Daily

Kvetu

22. dubna 2016 v 21:38 | Karolína Kadl
Ahoj!
Chápete, jak se člověku může tak neskutečně měnit nálada (žádný poznámky o ženách-_-)? Ještě včera nálada vyvraždit svět a dneska? Dneska kvetu.. No chápete?

Dnešek se měl vést v duchu posledního zvonění. Ve škole to ale zamítli což mě ani nepřekvapuje, a tak jsme somrovali jenom ve městě. Ale předtím se několika třídám povedlo porušit někaterá z pravidel, která zakazovali cokoliv s poslendím zvoněním. Tím je na mysli vybírání peněz od studentíků školy a netiché hlučení. Upřímně.. věděla jsem, že je to zakázaný, a proto mě to lehce namíchlo. Přecejenom.. Kdo bude řešit, kdo pravidla porušoval a kdo ne? Jasný, všechny totiž zajímá spravedlnost. (thumb up)
Spolužáci se ukázali jako sobečci (že mě to ještě překvapuje). Co mě překvapilo ale maxiálně, že to stihli ukázat několikrát za den. No nic.. Musím říct, že nakonec poslední zvonění bylo dobrý. Jenom asi to neni úplně akce pro mě. Neumím žebrat peníze od cizích lidí moc. Nebo to alespoň dělám tak, aby je to moc neobtěžovalo. To znamená minimální příjem do kasy:D.
Z čeho jsem ale nadšená je, že sem si mohla vzít na sebe kostým. Protože přecejenom člověk moc příležitostí nemá (s tím se musí něco udělat).

Nejlepší část dne byla však strávená s mým přítelem. Zlatíčko. Nejlepší je to, že člověk může být sám sebou, chovat se jak malej harant i ve svých skoro 20 a dělat neskutečný kravinky. :) ♥

Just about survival

21. dubna 2016 v 16:29 | Karolína Kadl
Myslela jsem, že si napíšu zase nějakej tweet, protože.. je to super.
Ale pak mě napadlo, že to můžu prdnout sem. Kvalitní hodnota je nulová. Je to jen jakási stížnost do éteru. Protože.. uklidňuje to. A utřizuje to myšlenky.
Sou.. it's just about survival.. this can't be my life.. this is not!
Tohle není můj život. Miliarda učení (juchů maturitka!), čas se psem a omezenej čas s přítelem kvůli škole. Tohle je život? Ne! to je přežívání! Chci zpátky svůj život. Chci něco z čeho budu moct mít radost. Už aby maturity skončily a já se zpátky věnovala dětem a florbalu. Aby přítel měl čas neučit se a my mohli být spolu aniž bych měla výčitky, že jeden z nás se toho mohl naučit víc, kdyby zůstal doma.
Prosím, chci zpátky svůj život! Prosím! Vrať se!


Jak jsem se hlásila na vysokou

22. března 2016 v 7:00 | Karolína Kadl
Ahoj!
Určitě jste si říkali, že je to tu mrtvý! Ale tadadáá. Já žiju! :3

Začala bych tím, že svět dospělých je pěkně na prd. A čím delší dobu v tom jsem, tím víc si za tím názorem stojím. Kam se podělo moje 5 leté já, které si hrálo venku a jeho starost byla.. nebyla?

Letos maturuju *aplaus*, doufejme, že se povede:D no.. přejdeme k věci. Jelikož jsem na gymplu (kdo by to řekl), i po maturitě jsem totální nicka (fuj na gymply). Proto jsem si hledala nějakou supr vejšku. Neskutečná bída, nikde nic... pro mě. A když už se mi něco jakože jó líbilo, tak přijímačky by u mě asi neprošly:D
Rozhodla jsem se tedy jednoduše. Pro vejšku v mým městě, aby to nebylo alespoň tak finančně v háji.

Druhá

14. ledna 2016 v 19:32 | Karolína Kadl
Ahoj!
Tohle je trošku vylívání srdíčka, protože už nevím koho jiného tím obtěžovat (hahaha. nepovedený vtip)
Počasí je tak proměnlivé, že by člověk nejradši změnou nálady poslal někoho hned k zemi. Moje nálada se s počasím bohužel horší taky (fňuk:() a to ještě není konec!:D

Lajdaismus

23. listopadu 2015 v 20:51 | Karolína Kadl
Ahoj!
řekla jsem si, že něco napíšu. Nápady létaly kolem mě..ale jak říkám, jenom kolem. :D Po tom, co jsem si ale všimla, že tenhle článek zahnal mou měsíční nepřítomnost, téma bylo jasné. LAJDÁCTVÍ!


Znáte to, že i když máte čas, vlastně čas nemáte? Protože jste ztroskotali někde mezi fcb a pohodlím domova? Hrůza! Vím, že mám málo času, ale i přesto si prostě sednu k fcb. Štve mě to! I když tam jsem víceméně kvůli jednomu člověku. Je naprosto sweet, ale o tom ten článek neni. Když se nad tím zamyslím, je to ztráta času. Pokud nevnímáme sociální stránku věci, protože je to pořád nejmíň časově náročný udržování vztahů s lidmi.
Sou.. Pak bych si taky dala facku za to, jak odkládám psaní deníku. Proč to dělám? Já nevim! Jak? Taky nevim!:D
Když nemám čas, jsem našvaná, že deník nemůžu napsat. Když na to čas mám, chci si jít spíš odpočinout, než psát záznamy jako povinnost. A pak když se zpětně koukám do deníku, zjišťuju, jak málo popsaných stránek tam je. A k tomu všechno to, co je tam napsáno, je popsaný opožděně, takže ty pocity nejsou.. 100%?

Achjo. Je tu někdo další, kdo projevuje nějak svoje lajdáctví? (Prosím, nenechte mě si myslet, že jsem největší lajdák! :D)

PS: obrázek zase hrozně souvisí, ale vypadá tak nasraně, že sem musel jít:DD

Obětovat neznamená být obětí

26. října 2015 v 19:45 | Karolína Kadl
Ahoj! ..po miliardě let :D

Nevím, kde začít. Poslední dobou Od posledního článku se v mém životě hodně událo. Myslela jsem, že když nebudu psát sem, budu si zapisovat alespoň do deníku. HAHAHAHAHAHAHAHA

V září začaly tréninky florbalu. Konečně jsem si udělala licenci (nejnižší..hned, co jsem jí dostala, mi došlo, že vlastně na sebe nejsem pyšná, že chci víc:D no nic..) ale jsem oficiálně trenér.^^

A my jsme skončili!

12. září 2015 v 23:04 | Karolína Kadl
Ahoj!

Dnes se v Ústí nad Labem konal Mattoni 1/2 Maraton, kde jsem se ocitla i já.. jako dobrovolník. Chtěla jsem se zúčastnit běhu, ale nakonec po mém neběhavém létě jsem tento nápad zavrhla a radši si šla pro ředitelskou pochvalu. :D
Při tomto závodu buď člověk pozná nové lidi, nebo se více skamarádí s těmi starými, najde spoustu hodných, fandících lidí a také zjistí, že lidi jsou naprostý kreténi (říkám to furt:D). Co je na Mattoni 1/2 Maratonu dál super? Ta sváča! Nemůžu za to, prostě jsem se na ty bagety těšila!^^

Nejsou nic extra, ale prostě bagety :3 . Každý z nás měl dostat balení, kde byly dvě bagety a jedna sušenka. Jenže ta krabice s dalšími balíčky tam tak ležela samotinká, skoro plná, opuštěná, že jsem si vzala potají (pšt) další balíček. Snídala jsem hodně energicky nekvalitní snídani, a tak jsem měla po příjezdu hned hlad. Využila jsem tedy první bagetu už ráno, kdy jsme čekali na zbytek příchozích. Druhá bageta ve mě skončila tehdy, když jsme dorazili na místo, kde jsme byli povětšinu zbylého dne. Třetí bageta vzala za své, když jsme měli pauzu a přece pak "nebude čas na sváču". Zbývala mi poslední bageta, ale už to bylo vcelku jedno. Celou naší skupinu jsem přesvědčila o tom, jaký jsem nenažranec. Po nějaké době jsem už i vzdala svojí obhajobu. :(:D
Přišla učitelka.. jestli nechcem bagety. Nevěděla, co s nima. Můj kámoš jí řekl, ať se jde zeptat mě-_-:D Já byla narvaná z předešlé porce, ale učitelka potřebovala moji pomoc, a tak mi do batohu spadla další bageta.
Když jsme k večeru měli 30minutovou pauzu, všichni se rozhodli posvačit. Tak jsem se k nim přidala. Zvláštní, došlo mi, že bych totiž mohla posvačit s každým z nich. To byl konec mé 4. bagety. Jenže né můj úplný konec. Cítila jsem, že stále v batohu něco mám, a přestože jsem byla nacpaná, chtěla jsem do sebe něco nacpat dál. Kamarádka mi doporučila sušenku, a tak jsem spořádala i sušenku. Byla dobrá.
Po celé akci jsme jeli domů, kde mi mamka chtěla vecpat těstoviny. Jenže já neměla hlad! Byla jsem pořád plná. Hodně pozdě večer jsem už ale hlad měla, a tak jsem si došla pro poslední, pátou bagetu.

Zvláštní, protože poslední dobou jsem měla celkem problém jíst. Nějak se mi do jídla nechtělo a musela jsem se nutit. Přemluvil mě hlad a nebo strach, že hlad mít budu. No.. divný, jak se to obrátilo:D Ale radši mám tu nežravou Karolínu:( Chci být jako Ashton Kutcher (ne, nevěděla bych, jak se jmenuje, kdybych si to nepřečetla v názvu videa:D) v reklamě na Orbit, kdy říká pizze ne. Come oon. Vážně řekl "ne" pizze? Jak?:O

PS: Omlouvám se za milionkrát použité slovo "bageta" v tomto článku, ale chtěla jsem poukázat na důležitost toho slova. :))))))

Pravidelnost? co to je?

7. září 2015 v 14:22 | Karolína Kadl
Ahoj!
Dost jsem tu teď nebyla, alee.. mám pro to důvod:D Ty články by za nic moc nestály, asi mi dochází humor :'( Teď vážně. Přesně, co jsem tušila, začla škola a já nestíhám (neříkám, že bych nestíhala úplně, bude hůř že jo, ale nestíhám ve svém volném čase psát ještě něco na blog) Z toho vyplívá, že sem budu přispívat jen občas, pokud to umožní čas i můj nesuchý humor. Ale pokud byste chtěli číst i "suchárny", no problemo:D Jedinou překážkou by pak byl ten čas no.
Sou.. jdu si vypít mátový čaj, na který jsem se těšila po celý čas školy.
Čauky mňauky, nezlobte! (nejste dinosauři^^)

Nevybereš si

20. srpna 2015 v 15:19 | Karolína Kadl
Ahoj!

Plácačky na mouchy? Až Vás někdo bude sakra štvát, vzpomeňte si, že každý jednou umře.
poznámka: vražda je špatná (a přát smrt taky!), ale konstatování faktu trestné není O:)

V sobotu odjíždím na soustředění koučovat dětičky (florbal). Informace jsem dostala až dneska (kdo si počká, ten se dočká:D). Viděla jsem ty trenéry nad kolonkou svého jména. Hrůůza. Je nás tam 5 (jeden odjíždí dřív, a tak bych řekla, že jsme spíš jen 4).. Dva z nich nemám ráda. Dlouhá historie. S tím jedním jsme válčili celou sezónu a vyříkali si to až ke konci (Jsem ráda, že jsme si to vyříkali. Vlastně nemůžu říct, že ho nemám ráda, je to fajn člověk jinak.. Jenom už prostě ničemu nevěřím.) A ten druhý.. ano, toho opravdu nemám ráda. :( (celkově nemám ráda lidi, co se nade mnou povyšují)

Každopádně můj coachovej parťák je naprosto super a strašně se těším na spolupráci s ním (Je to jeden z trenérů, který mi dal prostor se jako trenér projevit, věří mi a snaží se mi pomoct, když potřebuju. Jsem mu vděčná.).

Proč tohle vlastně píšu? Každý z nás má lidi, které má rád a taky zná spoustu lidí, které by nejradši zabil (a že jich neni málo:D). Avšak náhoda je blbec a když už si myslíte, že tu druhou skupinu nikdy víckrát neuvidíte, budete ji mít ještě blíž, než byste čekali. Dneska mi ale došlo, že i když ty lidi nemáte rádi, stejně je vám k ničemu o tom s někým mluvit. Na co si stěžovat, když se nic nezlepší. Naopak se to obrátí proti Vám a to Vy akorát budete za hlupáka pomluvačnýho.
Uvědomila jsem si, že o lidech, které nemám ráda, tam nebudu mluvit a budu mluvit spíš o lidech, které ráda mám. (avšak jasně.. občas to ujede:D)

Není lepší koukat na to dobré? Co si myslíte Vy?:)

Must be friends

17. srpna 2015 v 9:54 | Karolína Kadl
Ahoj!
Naposledy článek s doktory, slibuju:DD


Byla jsem navštívit dalšího doktora, jsem tam nová, a tak jsem měla trochu strach. Tenhle lékař byl ale úžasnej, bavil se se mnou, a já tak nebyla ani nervózní. Úžasnej! STOP STOP STOP! Proč nezačínám od začátku?-_-

Tak tedy.. Jezdím na lístky momentálně (šetřím a hubnu), proto jsem si řekla, že si nechám 10 minut, abych došla na zastávku a koupila tu jízdenku (jinak to trvá tak 3 min). Jenže ranní venčení mého miláčka se protáhlo, když za námi přišla jeho psí kámoška. Nechtěla jsem je odtrhnout a byla jsem ráda, že mi pes běhá. Musela jsem tedy na zastávku běžet. Měla jsem 2 minuty, ideální dvě minuty. Ale! Přišla jsem k automatu a předběhla mě nějaká paní. Samozřejmě jí to nešlo.. nešlo jí to ani tehdy, když autobus přijel a otevřel dveře. Ano, mohla jsem si koupit lístek u řidiče.. ale šetřim!
Autobus mi tedy ujel a já si řekla, že na něj už nikdy (NIKDY!) nebudu spoléhat. K lékaři jsem přišla o pár minut později (naštěstí prázdná čekárna^^ výjimečný moment). Po vyšetření se mě zeptali, jestli jsem už něco jedla (of course),
ale odpověd "takové croissanty" se jim moc nezdála, a tak mě poslali na odběr krve, jestli mám střeva oukej. Musela jsem přejít do vedlejší budovy a.. bloudit. Nakonec jsem se zeptala na cestu, a tak tu ordinaci našla. Vzala jsem si pořadové číslo. Pak přišel nějaký starší pán a já ho jentak pozdravila (byli jsme sami v čekárně). Když se rozsvítilo moje pořadové číslo, nevěděla jsem jakými dveřmi vstoupit. Než jsem na to přišla, rozsvítilo se číslo další. Pán na mě, abych šla první. Já že né, že si počkám. On:"tak půjdeme spolu!" Nakonec jsme opravdu šli oba najednou.
Zase milí doktoři! Bylo zvláštní, jak ta krev rychle tekla do nádobky. Jelikož mám ráda očkování, ani odběr krve nebyl problém. Vyšla jsem z čekárny a tam seděl ten starší pán. Nakonec jsme se spolu zakecali a.. šli spolu na zastávku. Zjistili jsme totiž, že bydlíme na stejném sídlišti. Musím říct, že tenhle člověk byl osobnost sama o sobě, hrozně hezky se s ním povídalo, byl to takový gentleman. Udělalo mi radost, že jsem ho potkala. Protože obvykle od návštěv doktorů neočekávám nic dobrého, nikdy by mě nenapadlo, že se tam s někým seznámím:)

A co Vy? Seznámili jste se někdy s někým z čekárny?

Ach ty doktoři

15. srpna 2015 v 9:50 | Karolína Kadl
Ahoj!

Opožděně přicházející informace.:D Plné čekárny už mě dost vysilují, člověk by si rád zařídil nějaký VIP vstup.
Po tom, co jsem čekala čtvrt hodiny u staré doktorky, zjistila jsem, že na přeposlání karty potřebuju žádanku. Šla jsem tedy k nové doktorce, kde jsem čekala čtrt hodiny zase. Sestřičku jsem musela zachytit mezi dveřma (ne, už nečekám, že někdy vyjde ze dveří), žádanku mi dala ale rychle. Mezitím však stačila zavřít dveře před nosem dalšímu pacientovi (přesně jsem věděla, jak se cítí, stalo se mi to minule- tak se na mě usmál:D).
Šla jsem zpět ke staré doktorce. Ale ouha! Nějaká pauzička zrovna-_- Mluvila jsem se setřičkou a ta mi oznámila, že kartu tedy pošlou. Vyptávala jsem se za jak dlouho (papír na řidičák jsem měla odevzdat ten den odpoledne). Uuu. prý za 14 dní nejdřív! Celkem šok. Já se ale nechtěla vzdát (víte jak, líná huba, holý neštěstí), a tak jsem otravovala dál. Nakonec teda sestřička, že mi ten papír vyplní..hurááá. Radost mě přešla, když jsem měla čekat na doktorku, až se vrátí a pak mi ještě přinesla nádobku na moč (jo, čůrání do nádobky velikosti hrnku není super).

-radost: vyplní mi papír
-konec radosti: nádobka na moč
-radost: moč je v pořádku
-konec radosti: měření tlaku (taky vám měří tlak na několikrát?:D)
-radost: vyplnění papíru bylo levnější, než jsem čekala ^^

Děkuju sestřičce, že mi papír vyplnila, přestože nemusela^^

Seznamte se, moje nová doktorka

10. srpna 2015 v 21:05 | Karolína Kadl
Ahoj,

dnes jsem byla navštívit svou novou doktorku. Protože mi je "víc než 19" (je mi 19 a měsíc o_O -myslela jsem, že takhle to počítají jenom děti:D), doktoři mi odmítali vyplnit papír do autoškoly. Musel jsem tedy změnit dětskou doktorku za doktorku pro dospělé. Vyhovuje mi, jak je její ordinace blízko (na stejném sídlišti^^). Nejdřív jsem jí volala, jestli bere nové pacienty. Řekla, ať přijdu a dá mi žádanku pro složku od mé bývalé doktorky. Šla jsem tam s přítelem (byla by pěkná nuda tam čekat bez něj).
Že bylo vedro nemusím určitě ani zmiňovat (docela mi to bere energii poslední dobou). Když jsme tam došli, v čekárně byla asi miliarda lidí. Čekali jsme a pak jsme se rozhodli jít k mé bývalé doktorce, jestli by nám tu složku dala bez žádanky. Ale jasnýý. Karolínka zase fůra štěstí. Dorazili jsme ve 13:37. Blbý že zrovna od 13:30 do 14h měli pauzičku (palec nahoru). Vrátili jsme se tedy k nové doktorce a čekali. Čekali jsme takovým způsobem, že jsme si četli nástěnku. Po obrázcích, které visely na zdi, mě už nemohlo nic překvapit (na 2 obrázcích byli lidé na sále a nad nimi nebezpečně stál zubař -ano,správně..nebyla jsem u zubaře-, na dalších 2 byly nahé ženské). Ale překvapilo. Na nástěnce byly naprosto suchý vtipy, opravdu jsme se nesmáli. Hodně z nich bylo se sexuální tématikou. Neskutečně slizská čekárna, nevím, co mají nahé ženské co dělat v čekárně u praktického lékaře a horory made by Dentist studio by tam taky být nemusely. Celá čekárna mě vyděsila. Jenom jsem myslela na to, že doktorka je blízko a že "to zvládnu".
Dál pominu, že mi sestřička zabouchla několikrát dveře před nosem, protože mě neviděla. Kdyby nebyla líná vyjít ze dveří.. no nic. Pak jsem ji konečně odchytla a ptala se na tu žádanku. Vůbec netušila o čem mluvim, super (taky máte rádi ten pocit, kdy si připadáte jak naprostej idiot?)
Jak to celé dopadlo? Řekla mi, ať přijdu zítra (nebo nejlíp za týden), že je tam čekárna plná lidí (dodala pak "pokud to nespěchá", čímž u mě získala bonusový bod.. alespoň nějaký). A tak mě ta cesta čeká zítra zas. Doufám, že mi papír vyplní brzy, protože už bych ráda byla zaregistrovaná v autoškole (přestože mám zítra už druhou teoretickou hodinu).
Karolína Kadl se loučí a zítra dodá pokračování (pokud bude za něco stát:D).

Co Vy a Vaši lékaři? Všimli jste si někdy něčeho divného v čekárně/ordinaci?

Zalij okurky!

10. srpna 2015 v 20:26 | Karolína Kadl
Ahoj!
Asi pro nikoho není novinkou, že Česko bylo zaplaveno neskutečnými vedry. Moje maminka se i přesto odhodlala s přítelem navštívit jeho maminku. A vy, pozústalí sami doma, znáte to. Můžete být staří jak chcete, ale i tak budete zaúkolováni.

Nonsense

7. srpna 2015 v 18:29 | Karolína Kadl
Ahoj!


Nejdřív omluva za to, že tu nebyl dlouho přidán žádný článek. Proč?
1) nedělo se nic tak zajímavého (pro vás)
2) bylo neskutečné vedro na to něco dělat


Jako hodně studentů začínám plašit se školou. Ano, mám strach:D Byla jsem se podívat předběžně v Praze na VOŠP, a udělali jsme si tak super výlet. Musím říct, že nemít Vojtu: 1) ztratila bych se 2) neužila bych si to tak moc
Měli jsme čas a nakonec jsme netušili, kam se podívat. A tak.. nějaké tipy, kam se podívat v Praze, až tam pojedeme příště? :D (za každý komentář předem díky^^)

Cítím se vyčerpaně, i když jsem napsala jen pár řádků. No co, aspoň to bude víc čtivý, když je toho tu tak málo:D Hmm. Chce to nějakou písničku:D

Nula

29. července 2015 v 17:17 | Karolína Kadl
Ahoj!


Dneska mám celkem špatnou náladu. Na prázdniny jsem si totiž vytvořila seznam věcí, které bych chtěla splnit. A protože jsou prázdniny, je to nejlepší čas začít.

·autoškola (polovina prázdnin a já tam nejsem ani přihlášená-> už 3. týden mi to posrali doktoři..)
·trénovat němčinu a angličtinu
·přečíst něco z povinné četby
·napsat pár příběhů
·dodělat si kostýmy
·začít hrát na kytaru
·naučit se vařit
·doplnit si portfolio
·udělat si blog


Co z toho jsem splnila? Jen ten blog. Jako fajn, aspoň něco, ale i tak mám ze sebe hodně špatnej pocit. Jakobych zklamala sama sebe. Litovala jsem sama sebe, jaká jsem nula (tímhle flákáním nikdy ničeho nedosáhnu), když v tom mi došlo, že jindy bych o sobě řekla, jak jsem boží. Řekla bych, že jsem naopak velké číslo. Ale momentálně lituju sama sebe a je ze mě nula?
A tak mi došlo, že každé velké číslo může mít nějakou nulu, nějakou slabinu.


PS: Když tak nad tím přemýšlím, mám spoustu zážitků a všeho hezkého. Ale v seznamu jsem totálně pohořela.

Přežila horory, přežije všechno

28. července 2015 v 13:36 | Karolína Kadl
Ahoj!

Včera jsem se zúčastnila filmové-hororové noci u kamaráda. Sešli jsme se parta lidí, neznala jsem jenom jednu holku, svojí jmenovkyni (nemám ráda, když má někdo stejné jméno jako já:D ale dobrý).
Trošku mi vadilo, že Kája chtěla koukat na horory s titulkami. Proč? Jako chápu, že je to pak všechno věrohodnější, ale soustředit se na titulky u hororu bylo pěkně na prd. Nejdřív jsem si říkala, že to bude lepší, ale po tom, co jsem věděla, co kdo řekne, začalo mě to lehce štvát.:D
Sou.. moje prosby o komedie nezabraly, a tak se pustil první horor. Seděla jsem před tv na křesle a došlo mi, že až se setmí, budu si připadat lehce v nebezpečí (ode dveří bych byla navíc první:D). Přidala jsem se tedy k ostatním na gauč. Mnohem mnohem lepší!

Školení

25. července 2015 v 12:40 | Karolína Kadl
Ahoj!
Jsou prázdniny, ale já nemeškám a stejně se učím (konečně něco, co mi k něčemu bude.. né jak ve škole:D).
Ve středu jsem jela na trenérský seminář florbalu na Rookie camp. Co dodat. Z cesty jsem byla docela vystrašená, ale když jsem už byla na nádraží, všechno bylo zvláštně jednoduché. Nastoupila jsem do vlaku a potom, co jsem získala spolucestujícího, jsem byla otázána, jestli vlak jede do Prahy. Já, cestovní neznalec. Byla jsem si ale jistá, že jede. Pocit chytrosti. ^^:D

Rajče na cestách

22. července 2015 v 9:00 | Karolína Kadl
Ahoj!
Dnes vyrážím do Králova Dvora z Ústí nad Labem. Jedu na trenérský florbalový seminář na prestižní Rookie camp. Hrozně se těším, ale zároveň.. nejsem moc zcestovalá. Do vlaku jsem sama nikdy nenastoupila, proto mám strach. Ale jestli štěstí přeje připraveným, dojedu daleko.:D
Včera jsme byli na zahradě a já se zase připekla. Dost. Všechno mě bolí a k tomu dneska mám cestovat v 35° a vejš:(
Fňuk, nechci dneska nikam jezdit.:D

A co vy? Co se u vás stalo/stane zajímavého?:)

Zadky zadky zadky

19. července 2015 v 18:40 | Karolína Kadl
Ahoj!
Dneska jsme se měli jít s kamarádkama podívat na zápas amerického fotbalu. Umyté vlasy jsem si musela vyfénovat (odsuzuju fénování, ničí to vlasy), nestíhala jsem.:(
Šla jsem na zastávku a musím říct, že mi to vcelku slušelo. Začalo pršet. Nijak mi to nevadilo, měla jsem svůj slavný klobouk.^^ Ale!
Došla jsem na zastávku a vidím porouchaný autobus. Super! Ignorovala jsem to (ještě byl čas) a šla si koupit lístky z automatu. Chtěla jsem 2 za 18Kč. Automat po mě ale chtěl víc peněz, protože něco nezapočítal, nebo započítal blbě. Koupila jsem si lístky? Nee, protože mi chyběla 1Kč-_-. Stornovala jsem "objednávku" a z automatu mi najednou vypadlo 40 Kč (prý jsem tam naházela 35 Kč, proč mi vypadlo 40?) Získala jsem tedy zpět 40 Kč a rozbila automat.(y)
Autobus také nejel, a tak jsem se vrátila domů. Štvaly mě ty vyfénované vlasy a že jsem celkově tak pospíchala.:( Dala jsem si oběd a pak mi volaly ty dvě paka, ať přijedu tedy později. Přemluvila mě věta ,,My tě tady chcem!". Tak jsem se znovu oblékla a vyrazila.


Musím říct, že americký fotbal.. celkem dobrý. Nechápu moc pravidla, ale bavilo mě to. Vadí mi ty chrániče? na ramenou, vypadá to ošklivě (oproti rugby, na které občas koukáme) alee.. spodní část těl byla naprosto k pokukání. Kluci měli fakt pěkný zadky. Takže jo, něco mi na tom připadalo přitažlivýho.:D
Doporučuju podívat se živě na americký fotbal. ^^ (pozor na tlustší jedince.. ale jestli to někoho láká:D)

Pocit mít tátu

19. července 2015 v 18:15 | Karolína Kadl
Ahoj!
Včera slavil narozky mamky přítel, Honza. Řekla jsem si, že mu dám nějaký super dárek, a tak jsem dloouho přemýšlela, co by to mělo být. Kouká na seriál Game of thrones, proto mě napadlo, že by to mohl být nějaký fan předmět.
Když už jsem se rozhodla pro hrnek, zjistila jsem, že se to spíš vyplatí vytisknout v nějakém obchodě. Když už jsem věděla i tohle, musela jsem vybírat nejlepší obrázek. Hrůza! Nemohla jsem si vůbec vybrat.:D
Když už jsem i vybrala obrázek, zjistila jsem, že by hrnek dorazil za vcelku dlouhou dobu. A protože mi maminka řekla přesný datum až den před dnem D, neměla jsem moc času. A dávat opožděný dárek se mi moc nechtělo. Tímto to všechno padlo.

Sváteček

17. července 2015 v 9:00 | Karolína Kadl
Ahoj!

Opožděně jsem si vzpomněla, že jsem chtěla napsat článek.:D
V úterý jsme odjížděli z chaty s úplně úžasnou partou. Když jsem dostala pozvánku jakože ,,na chatu grilovačku" nevěřila jsem, jejich úmysly byly jasné!:D
Byli jsme tam 3 dny a musím říct, že jsem si to neskutečně užila. ^^ Ale v úterý jsme odjížděli a já moc nenaspala. Ti nejlepší (jako já :3) šli totiž spát v 5 hodin ráno a já jako expert vstávala v 7, protože mi bylo neskutečné vedro. Půl hoďky jsme kecali s mým spolunocležníkem, ale ten pak chtěl spát. Šla jsem tedy na procházku, abych se ranním deštíkem zchladila. Když jsem se vrátila, nemohla jsem budit toho, s kým jsem si předtím povídala. Spali jsme ale v jedné posteli, a tak díky mému dobrému srdci nebudit nebylo na posteli místo.:D Vlezla jsem si na druhou postel, která byla v místnosti, seděla a poslouchala 2 hodiny písničky vedle dalšího spáče. Když pak všichni vstávali, já si na chvíli lehla. Ale jenom jsem odpočívala! :D Musela jsem to tedy dospat večer doma.
Když jsem přijela domů, zapla jsem fcb a zjistila, že jsem nějak žádaná. Když jsem otevřela zprávy, došlo mi, že mám svátek!:D (ano, opravdu se jmenuju Karolína :3)
Zvláštní, jak člověk o prázdninách zapomíná na data.. :D

Flákač

16. července 2015 v 21:14 | Karolína Kadl
Ahoj!

Tak jsem si říkala, že se neskutečně flákám. Chodím spát pozdě, vstávám pozdě, necvičím, neběhám. Jediné, na co jsem pyšná, je to, že už tolik nejím. A víceméně nemám ani moc chuť na sladké (divný:D).
Jenže to, že nejím tolik blbostí, neznamená, že bych neměla makat že jo. Noo a tak jsem dneska šla z našeho sídliště dolů do města pěšky (šetřim) a večer zase pěšky nahoru. Kopec jak blázen, byla jsem zpocená úplně všude. :(:D
Ale došlo mi, že pokud budu tenhle mega kopec chodit častěji, určitě zhubnu.
Co vy? Hubnete nebo se spíš cpete?:D

Změna trasy

11. července 2015 v 22:18 | Karolína Kadl
Ahoj!
Myslela jsem, že dneska se kromě venčení psa ani nehnu z baráku, alee...
Šla jsem běhat. Rozhodli jsme se, že změníme trasu, a poběžíme tak to, co jsme ještě neběželi.
Dali jsme celkem pěknou cestu.. ale všechno to hezké smazaly létající mušky. Tralala, lítaly nám hezky přímo do pusy!

Taky tak rádi jíte mušky?:(:D

Noční článek

11. července 2015 v 0:58 | Karolína Kadl
Ahoj!

Protože dneska včera nevyšel žádný článek (včerejší den byl suprovej, ale v článku by to bylo asi nůďo), rozhodla jsem se při svém aktuálním příchodu domů napsat článeček.
Dneska Včera jsem byla venku vrátit babičce dortovou formu. Nevypadala, že mě ráda vidí (no nic:D příště přinesu radši něco jiného:D). Byla jsem venku s.. kamarádem? Vůbec jsem ho nechtěla pustit pryč, ale šel do posilky, tak jsem ho nechala jít (Karolína Šlechetná Kadl:D).
Pak jsem zjistila, že mi konečně přišly věci, co jsem objednávala z netu (klobouk, náhrdelník, čelenka). Z prvních dvou věcí jsem naprosto nadšená. Z čelenky spíš zhnusená:(:D.

Další na programu bylo bruslení s Jančulinkou. Puchýře na noze pořád zlobily, ale dalo se to. Upřímně.. bruslení se mi zdá posledních pár let nějaké nudnější:( Ale když si člověk povídá, je to mnohem lepší^^ Jančulinka pak navrhla, abychom šli k nim na véču a film. Jaký film jsme zvolili? Jurský svět! Víceméně jsem koukala sama, Janina usnula!:DD Pozitivně.. celou dobu jsem na ní mluvila a komentovala film. :DD
Jurský svět docela dobrý, ale asi bych se na to znovu nepodívala.

PS: po spoustě let jsem zase měla rybí prsty!:O^^
PS2: náhrdelník s kloboukem moc neladí, ale stejně jsou obě věci boží ♥
PS3: klobouk má malilinkatou vadu, ale tolik mě to naštve jako by mohlo vás:DD

DOBROU NOC! :*

Blesk, blesk, vítr, třešeň, déšť

8. července 2015 v 11:26 | Karolína Kadl
Ahoj!
Včera večer (spíš v noci) pršelo. Dost! Byla jsem odpoledne u babičky a ta se div nemodlila za déšť. Říká, že rostlinky v tom horku strašně trpí a že jednou budeme mít všichni žízeň, že dojde voda (problém s vodou je zrovna její největší globální obava).

Večer jsme se šli s.. kamarádem? projít. Bylo krásně. Miluju večerní vzduch a ta světla. Procházeli jsme se, když jsme si všimli vzdálených blesků. Se zájmem jsme pozorovali. Ty barvy, krása!
Blýskalo se pak celou dobu naší procházky, ale my to nebrali jako výhružku. Sedli jsme si na lavičku pod třešeň a povídali si. Moc jsem nevnímala okolní věci, věnovala jsem se.. kamarádovi? :D Objevilo se pár blesků, zafoukal vítr a na nás začaly padat třešně (ještě na mě třešně nepadaly, připadala jsem si jako Newton).
Nechala jsem třešně třešněmi. Zavolal mi brácha, až přijdu domů, ať zavřu okna, že ráno bude pršet. Ukončili jsme hovor a najednou takovej slejvák! (prej ráno-_-:D) Vzpomněla jsem si hned na babičku, že bude za déšť ráda (hurá! neumřem žízní!:D)
Takhle hodně jsem už dlouho nezmokla:D Byli jsme oba úplně promočení a museli jít rychle domů. Šílenej ale zábavnej večerní (noční) "deštík"!:D

Co vy? Pršelo u vás?

 
 

Reklama
Reklama