Srpen 2015

Loučení

21. srpna 2015 v 22:37 | Karolína Kadl
Ahoj!
Zítra odjíždím na soustředění a přiznávám, že se neskutečně moc těším. Ovšem mám taky trochu strach, jaké to bude a jak mi trénování po 2 měsících půjde:(:) Ale věřím, že to s parťákem zvládnem na jedničku.

Dnes jsem byla se svým přítelem venku na procházce. A prostě.. nemám ráda loučení (Je to trapná chvilka, člověk myslí na to, jak dlouho ostatní neuvidí a tak.. nic pěknýho). Odjíždím jenom na týden, ale i tak je loučení fujky.


Aby tenhle článek nebyl úplně o ničem, zahrnu další téma. Slaďárny a "sladký" chování.
Asi nejsem takový romantik, jak jsem si myslela. Právěže naopak. Jsem ráda, že si na mě někdo vzpomene, překvapí mě apod. Ale nejsem na takový ty cukrovaný řečičky.. Můj brácha má přítelkyni (už dlouho) a cukrujou pořád. Vidí se každý den a když se nevidí, tak si píšou... a nebo volaj. Kdo má ale poslouchat ty sračky? ,,Pa, miluju tě, pa, pusu" Ne, prostě mi to hezký nepřipadá, je mi z toho akorát blivno.:/:D

Nějací další neromantici?:D Nebo alespoň lidi, kteří se neradi loučí?:D

PS: mějte se tu týden pěkně, možná, že něco napíšu přes tablet..ale uvidíme:D

Nevybereš si

20. srpna 2015 v 15:19 | Karolína Kadl |  Daily
Ahoj!

Plácačky na mouchy? Až Vás někdo bude sakra štvát, vzpomeňte si, že každý jednou umře.
poznámka: vražda je špatná (a přát smrt taky!), ale konstatování faktu trestné není O:)

V sobotu odjíždím na soustředění koučovat dětičky (florbal). Informace jsem dostala až dneska (kdo si počká, ten se dočká:D). Viděla jsem ty trenéry nad kolonkou svého jména. Hrůůza. Je nás tam 5 (jeden odjíždí dřív, a tak bych řekla, že jsme spíš jen 4).. Dva z nich nemám ráda. Dlouhá historie. S tím jedním jsme válčili celou sezónu a vyříkali si to až ke konci (Jsem ráda, že jsme si to vyříkali. Vlastně nemůžu říct, že ho nemám ráda, je to fajn člověk jinak.. Jenom už prostě ničemu nevěřím.) A ten druhý.. ano, toho opravdu nemám ráda. :( (celkově nemám ráda lidi, co se nade mnou povyšují)

Každopádně můj coachovej parťák je naprosto super a strašně se těším na spolupráci s ním (Je to jeden z trenérů, který mi dal prostor se jako trenér projevit, věří mi a snaží se mi pomoct, když potřebuju. Jsem mu vděčná.).

Proč tohle vlastně píšu? Každý z nás má lidi, které má rád a taky zná spoustu lidí, které by nejradši zabil (a že jich neni málo:D). Avšak náhoda je blbec a když už si myslíte, že tu druhou skupinu nikdy víckrát neuvidíte, budete ji mít ještě blíž, než byste čekali. Dneska mi ale došlo, že i když ty lidi nemáte rádi, stejně je vám k ničemu o tom s někým mluvit. Na co si stěžovat, když se nic nezlepší. Naopak se to obrátí proti Vám a to Vy akorát budete za hlupáka pomluvačnýho.
Uvědomila jsem si, že o lidech, které nemám ráda, tam nebudu mluvit a budu mluvit spíš o lidech, které ráda mám. (avšak jasně.. občas to ujede:D)

Není lepší koukat na to dobré? Co si myslíte Vy?:)

Karolína Kadl je zavírač oken

17. srpna 2015 v 9:57 | Karolína Kadl |  novinky
Ahoj!
Mám neskutečnou radost! Psala jsem článek "Must be friends" a nebyla jsem si jistá slovem "croissant", proto jsem chtěla slovo vyhledat. Ale jsem talent, a tak jsem si okno nechtíc zavřela. Ono když se vám zničí i část článku, zabolí to:D
Aleee. blog.cz mile překvapil. Všechno se mi uložilo. ^^
So so so happy ^^

Must be friends

17. srpna 2015 v 9:54 | Karolína Kadl |  Daily
Ahoj!
Naposledy článek s doktory, slibuju:DD


Byla jsem navštívit dalšího doktora, jsem tam nová, a tak jsem měla trochu strach. Tenhle lékař byl ale úžasnej, bavil se se mnou, a já tak nebyla ani nervózní. Úžasnej! STOP STOP STOP! Proč nezačínám od začátku?-_-

Tak tedy.. Jezdím na lístky momentálně (šetřím a hubnu), proto jsem si řekla, že si nechám 10 minut, abych došla na zastávku a koupila tu jízdenku (jinak to trvá tak 3 min). Jenže ranní venčení mého miláčka se protáhlo, když za námi přišla jeho psí kámoška. Nechtěla jsem je odtrhnout a byla jsem ráda, že mi pes běhá. Musela jsem tedy na zastávku běžet. Měla jsem 2 minuty, ideální dvě minuty. Ale! Přišla jsem k automatu a předběhla mě nějaká paní. Samozřejmě jí to nešlo.. nešlo jí to ani tehdy, když autobus přijel a otevřel dveře. Ano, mohla jsem si koupit lístek u řidiče.. ale šetřim!
Autobus mi tedy ujel a já si řekla, že na něj už nikdy (NIKDY!) nebudu spoléhat. K lékaři jsem přišla o pár minut později (naštěstí prázdná čekárna^^ výjimečný moment). Po vyšetření se mě zeptali, jestli jsem už něco jedla (of course),
ale odpověd "takové croissanty" se jim moc nezdála, a tak mě poslali na odběr krve, jestli mám střeva oukej. Musela jsem přejít do vedlejší budovy a.. bloudit. Nakonec jsem se zeptala na cestu, a tak tu ordinaci našla. Vzala jsem si pořadové číslo. Pak přišel nějaký starší pán a já ho jentak pozdravila (byli jsme sami v čekárně). Když se rozsvítilo moje pořadové číslo, nevěděla jsem jakými dveřmi vstoupit. Než jsem na to přišla, rozsvítilo se číslo další. Pán na mě, abych šla první. Já že né, že si počkám. On:"tak půjdeme spolu!" Nakonec jsme opravdu šli oba najednou.
Zase milí doktoři! Bylo zvláštní, jak ta krev rychle tekla do nádobky. Jelikož mám ráda očkování, ani odběr krve nebyl problém. Vyšla jsem z čekárny a tam seděl ten starší pán. Nakonec jsme se spolu zakecali a.. šli spolu na zastávku. Zjistili jsme totiž, že bydlíme na stejném sídlišti. Musím říct, že tenhle člověk byl osobnost sama o sobě, hrozně hezky se s ním povídalo, byl to takový gentleman. Udělalo mi radost, že jsem ho potkala. Protože obvykle od návštěv doktorů neočekávám nic dobrého, nikdy by mě nenapadlo, že se tam s někým seznámím:)

A co Vy? Seznámili jste se někdy s někým z čekárny?

Ach ty doktoři

15. srpna 2015 v 9:50 | Karolína Kadl |  Daily
Ahoj!

Opožděně přicházející informace.:D Plné čekárny už mě dost vysilují, člověk by si rád zařídil nějaký VIP vstup.
Po tom, co jsem čekala čtvrt hodiny u staré doktorky, zjistila jsem, že na přeposlání karty potřebuju žádanku. Šla jsem tedy k nové doktorce, kde jsem čekala čtrt hodiny zase. Sestřičku jsem musela zachytit mezi dveřma (ne, už nečekám, že někdy vyjde ze dveří), žádanku mi dala ale rychle. Mezitím však stačila zavřít dveře před nosem dalšímu pacientovi (přesně jsem věděla, jak se cítí, stalo se mi to minule- tak se na mě usmál:D).
Šla jsem zpět ke staré doktorce. Ale ouha! Nějaká pauzička zrovna-_- Mluvila jsem se setřičkou a ta mi oznámila, že kartu tedy pošlou. Vyptávala jsem se za jak dlouho (papír na řidičák jsem měla odevzdat ten den odpoledne). Uuu. prý za 14 dní nejdřív! Celkem šok. Já se ale nechtěla vzdát (víte jak, líná huba, holý neštěstí), a tak jsem otravovala dál. Nakonec teda sestřička, že mi ten papír vyplní..hurááá. Radost mě přešla, když jsem měla čekat na doktorku, až se vrátí a pak mi ještě přinesla nádobku na moč (jo, čůrání do nádobky velikosti hrnku není super).

-radost: vyplní mi papír
-konec radosti: nádobka na moč
-radost: moč je v pořádku
-konec radosti: měření tlaku (taky vám měří tlak na několikrát?:D)
-radost: vyplnění papíru bylo levnější, než jsem čekala ^^

Děkuju sestřičce, že mi papír vyplnila, přestože nemusela^^

Seznamte se, moje nová doktorka

10. srpna 2015 v 21:05 | Karolína Kadl |  Daily
Ahoj,

dnes jsem byla navštívit svou novou doktorku. Protože mi je "víc než 19" (je mi 19 a měsíc o_O -myslela jsem, že takhle to počítají jenom děti:D), doktoři mi odmítali vyplnit papír do autoškoly. Musel jsem tedy změnit dětskou doktorku za doktorku pro dospělé. Vyhovuje mi, jak je její ordinace blízko (na stejném sídlišti^^). Nejdřív jsem jí volala, jestli bere nové pacienty. Řekla, ať přijdu a dá mi žádanku pro složku od mé bývalé doktorky. Šla jsem tam s přítelem (byla by pěkná nuda tam čekat bez něj).
Že bylo vedro nemusím určitě ani zmiňovat (docela mi to bere energii poslední dobou). Když jsme tam došli, v čekárně byla asi miliarda lidí. Čekali jsme a pak jsme se rozhodli jít k mé bývalé doktorce, jestli by nám tu složku dala bez žádanky. Ale jasnýý. Karolínka zase fůra štěstí. Dorazili jsme ve 13:37. Blbý že zrovna od 13:30 do 14h měli pauzičku (palec nahoru). Vrátili jsme se tedy k nové doktorce a čekali. Čekali jsme takovým způsobem, že jsme si četli nástěnku. Po obrázcích, které visely na zdi, mě už nemohlo nic překvapit (na 2 obrázcích byli lidé na sále a nad nimi nebezpečně stál zubař -ano,správně..nebyla jsem u zubaře-, na dalších 2 byly nahé ženské). Ale překvapilo. Na nástěnce byly naprosto suchý vtipy, opravdu jsme se nesmáli. Hodně z nich bylo se sexuální tématikou. Neskutečně slizská čekárna, nevím, co mají nahé ženské co dělat v čekárně u praktického lékaře a horory made by Dentist studio by tam taky být nemusely. Celá čekárna mě vyděsila. Jenom jsem myslela na to, že doktorka je blízko a že "to zvládnu".
Dál pominu, že mi sestřička zabouchla několikrát dveře před nosem, protože mě neviděla. Kdyby nebyla líná vyjít ze dveří.. no nic. Pak jsem ji konečně odchytla a ptala se na tu žádanku. Vůbec netušila o čem mluvim, super (taky máte rádi ten pocit, kdy si připadáte jak naprostej idiot?)
Jak to celé dopadlo? Řekla mi, ať přijdu zítra (nebo nejlíp za týden), že je tam čekárna plná lidí (dodala pak "pokud to nespěchá", čímž u mě získala bonusový bod.. alespoň nějaký). A tak mě ta cesta čeká zítra zas. Doufám, že mi papír vyplní brzy, protože už bych ráda byla zaregistrovaná v autoškole (přestože mám zítra už druhou teoretickou hodinu).
Karolína Kadl se loučí a zítra dodá pokračování (pokud bude za něco stát:D).

Co Vy a Vaši lékaři? Všimli jste si někdy něčeho divného v čekárně/ordinaci?

Zalij okurky!

10. srpna 2015 v 20:26 | Karolína Kadl |  Daily
Ahoj!
Asi pro nikoho není novinkou, že Česko bylo zaplaveno neskutečnými vedry. Moje maminka se i přesto odhodlala s přítelem navštívit jeho maminku. A vy, pozústalí sami doma, znáte to. Můžete být staří jak chcete, ale i tak budete zaúkolováni.


Hudební.. léto

7. srpna 2015 v 18:56 | Karolína Kadl |  tralala
Ahoj. Sluníčko, vedro, pařáky, voda? Prostě léto:D A k létu patří co? Takový ty písničky, který vás nabijou i v tom nejhorším pařáku!
A protože jedu originalitu, nebudu sem dávat nové písničky! Ha!


Nonsense

7. srpna 2015 v 18:29 | Karolína Kadl |  Daily
Ahoj!


Nejdřív omluva za to, že tu nebyl dlouho přidán žádný článek. Proč?
1) nedělo se nic tak zajímavého (pro vás)
2) bylo neskutečné vedro na to něco dělat


Jako hodně studentů začínám plašit se školou. Ano, mám strach:D Byla jsem se podívat předběžně v Praze na VOŠP, a udělali jsme si tak super výlet. Musím říct, že nemít Vojtu: 1) ztratila bych se 2) neužila bych si to tak moc
Měli jsme čas a nakonec jsme netušili, kam se podívat. A tak.. nějaké tipy, kam se podívat v Praze, až tam pojedeme příště? :D (za každý komentář předem díky^^)

Cítím se vyčerpaně, i když jsem napsala jen pár řádků. No co, aspoň to bude víc čtivý, když je toho tu tak málo:D Hmm. Chce to nějakou písničku:D

Postel není bezpečná zóna aneb Ubraňte se strašidlům

1. srpna 2015 v 12:19 | Karolína Kadl |  tralala
Ahoj!
Strašidla pod postelí? Kdo by se nebál. Necháte ruku mimo postel a je po vás. Já osobně nemůžu (a ani nechci:D) mít ruku/nohu mimo postel. Postel je taková bezpečná zóna. Ale když tak nad tím přemýšlím v posteli moc bezpečno není.:D Kdokoliv bude chtít, vleze vám na postel (ledaže by Bubák neuměl skákat:D). Ale nesmutněte, zůstává spousta možností, jak se ubránit!

(ta koza to má těžce na háku:D)



Jak se ubránit strašidlu pod postelí: