Pocit mít tátu

19. července 2015 v 18:15 | Karolína Kadl |  Daily
Ahoj!
Včera slavil narozky mamky přítel, Honza. Řekla jsem si, že mu dám nějaký super dárek, a tak jsem dloouho přemýšlela, co by to mělo být. Kouká na seriál Game of thrones, proto mě napadlo, že by to mohl být nějaký fan předmět.
Když už jsem se rozhodla pro hrnek, zjistila jsem, že se to spíš vyplatí vytisknout v nějakém obchodě. Když už jsem věděla i tohle, musela jsem vybírat nejlepší obrázek. Hrůza! Nemohla jsem si vůbec vybrat.:D
Když už jsem i vybrala obrázek, zjistila jsem, že by hrnek dorazil za vcelku dlouhou dobu. A protože mi maminka řekla přesný datum až den před dnem D, neměla jsem moc času. A dávat opožděný dárek se mi moc nechtělo. Tímto to všechno padlo.


Zbytek dne jsem tak přemýšlela, co by se líbilo. Strašný strašný strašný! Šla jsem spát po 2. hodině ráno s tím, že to bude zřejmě karetní hra nebo knížka. (Druhý den jsem prospala celkem slušně.:D) Pak jsem se donutila jít nakoupit. Protože do města to byl ten supr čupr kopec a bylo nechutné vedro, rozhodla jsem se risknout Albert. A abych tam nešla zbytečně, mamka mi naložila velký nákup.

Dárek jsem tam vybrala vcelku rychle. U nás se často kouká na dokumenty (já tohohle šílenství součástí nejsem:D), a vím tak, že Honza rád historii. Měli tam poslední knihu o 2. světové válce v obrázcích (takže jsem si řekla: kdyby se Honzovi nechtělo číst, bude koukat na obrázky). Shodou okolností.. sleva!^^

V obchodě jsem ale stejně strávila hrozně moc času, protože jsem nemohla najít: Bake rollsky na jiný způsob, oříšky KK a pařížský salát! Moje denní můra, protože jsem tak chodila víceméně v kruhu. Salát jsem jenom přehlídla, takže dobrý. Zbytek mi naháněl husí kůži, protože já né a né to najít.

Když jsem vše našla, celá šťastná jsem odcházela k pokladně. Platila jsem bezkontaktní kartou. Ta mi nebyla načtena, protože jsem to tam asi nechala krátkou dobu. Ježiš marja! Nakonec jsem ji musela vložit do.. toho přístroje:D
Hrůza. Cítila jsem se trapně celkem.:D
Ale dobrý dobrý. Domů jsem pak nesla plnou igelitku a ještě těžkou knížku s chipsama v kabelce. Hard core.




Měla jsem však dobrý pocit z toho, že mám dárek pro Honzu, nakoupila jsem jako dospělá (v 19 aby ne-_-:D) a koupila jsem si konečně nový kartáček na zuby. ^^

Když jsme předávali dárky, Honza byl happy. Měl fakt radost. Prý knížku nedostal hodně dlouho, navíc nikdy ne o 2. sv. válce. Byl potěšen, že to byl můj nápad. Já byla stejně potěšená víc, že se mu dárek líbil.
K dárkům v balicím papíře patřily i dvě flašky. Jeden Fernet a druhá Coca Cola (pusu dostane... tatínek). Obojí jsem vybírala já (protože mám ráda Fernet a ta druhá kvůli narozeninové puse). Došlo mi, že Honzu beru víceméně jako tátu, protože se o nás stará, můžu mu říct, jaký byl můj den a tak. Jsem ráda, že konečně tak nějak mám tátu, protože ten můj vlastní za nic nestojí. :)


Takže radost z dnešního dne: kartáček na zuby, někoho obdarovat a konečně pocit mít tátu^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti písnička ,,I don't like it, I love it"?

Ano :)
Ne :(

Komentáře

1 Karkulka17 Karkulka17 | Web | 21. července 2015 v 16:59 | Reagovat

:-) hlavně že ho to potěšilo :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama