Kvetu

22. dubna 2016 v 21:38 | Karolína Kadl |  Daily
Ahoj!
Chápete, jak se člověku může tak neskutečně měnit nálada (žádný poznámky o ženách-_-)? Ještě včera nálada vyvraždit svět a dneska? Dneska kvetu.. No chápete?

Dnešek se měl vést v duchu posledního zvonění. Ve škole to ale zamítli což mě ani nepřekvapuje, a tak jsme somrovali jenom ve městě. Ale předtím se několika třídám povedlo porušit někaterá z pravidel, která zakazovali cokoliv s poslendím zvoněním. Tím je na mysli vybírání peněz od studentíků školy a netiché hlučení. Upřímně.. věděla jsem, že je to zakázaný, a proto mě to lehce namíchlo. Přecejenom.. Kdo bude řešit, kdo pravidla porušoval a kdo ne? Jasný, všechny totiž zajímá spravedlnost. (thumb up)
Spolužáci se ukázali jako sobečci (že mě to ještě překvapuje). Co mě překvapilo ale maxiálně, že to stihli ukázat několikrát za den. No nic.. Musím říct, že nakonec poslední zvonění bylo dobrý. Jenom asi to neni úplně akce pro mě. Neumím žebrat peníze od cizích lidí moc. Nebo to alespoň dělám tak, aby je to moc neobtěžovalo. To znamená minimální příjem do kasy:D.
Z čeho jsem ale nadšená je, že sem si mohla vzít na sebe kostým. Protože přecejenom člověk moc příležitostí nemá (s tím se musí něco udělat).

Nejlepší část dne byla však strávená s mým přítelem. Zlatíčko. Nejlepší je to, že člověk může být sám sebou, chovat se jak malej harant i ve svých skoro 20 a dělat neskutečný kravinky. :) ♥
 

Just about survival

21. dubna 2016 v 16:29 | Karolína Kadl |  Daily
Myslela jsem, že si napíšu zase nějakej tweet, protože.. je to super.
Ale pak mě napadlo, že to můžu prdnout sem. Kvalitní hodnota je nulová. Je to jen jakási stížnost do éteru. Protože.. uklidňuje to. A utřizuje to myšlenky.
Sou.. it's just about survival.. this can't be my life.. this is not!
Tohle není můj život. Miliarda učení (juchů maturitka!), čas se psem a omezenej čas s přítelem kvůli škole. Tohle je život? Ne! to je přežívání! Chci zpátky svůj život. Chci něco z čeho budu moct mít radost. Už aby maturity skončily a já se zpátky věnovala dětem a florbalu. Aby přítel měl čas neučit se a my mohli být spolu aniž bych měla výčitky, že jeden z nás se toho mohl naučit víc, kdyby zůstal doma.
Prosím, chci zpátky svůj život! Prosím! Vrať se!



Jak jsem se hlásila na vysokou

22. března 2016 v 7:00 | Karolína Kadl |  Daily
Ahoj!
Určitě jste si říkali, že je to tu mrtvý! Ale tadadáá. Já žiju! :3

Začala bych tím, že svět dospělých je pěkně na prd. A čím delší dobu v tom jsem, tím víc si za tím názorem stojím. Kam se podělo moje 5 leté já, které si hrálo venku a jeho starost byla.. nebyla?

Letos maturuju *aplaus*, doufejme, že se povede:D no.. přejdeme k věci. Jelikož jsem na gymplu (kdo by to řekl), i po maturitě jsem totální nicka (fuj na gymply). Proto jsem si hledala nějakou supr vejšku. Neskutečná bída, nikde nic... pro mě. A když už se mi něco jakože jó líbilo, tak přijímačky by u mě asi neprošly:D
Rozhodla jsem se tedy jednoduše. Pro vejšku v mým městě, aby to nebylo alespoň tak finančně v háji.

 


Druhá

14. ledna 2016 v 19:32 | Karolína Kadl |  Daily
Ahoj!
Tohle je trošku vylívání srdíčka, protože už nevím koho jiného tím obtěžovat (hahaha. nepovedený vtip)
Počasí je tak proměnlivé, že by člověk nejradši změnou nálady poslal někoho hned k zemi. Moje nálada se s počasím bohužel horší taky (fňuk:() a to ještě není konec!:D

TT Naposledy: Kde je ta nudle?

23. listopadu 2015 v 21:31 | Karolína Kadl |  tralala
Ahoj!

Dnes na téma týdne. Nebudu zdržovat, a půjdu tedy rovnou k tématu: "Naposledy"
Kdy naposledy jste v zimě neměli rýmu? Já nevim jak Vy, ale je podzim a já už permanentně kámošim s kapesníky. Můj kabát začíná být pěkně nevrlý, protože velkou část kapes zaberou právě kapesníky. Koho by to bavilo, že jo?
Můj nos asi taky nebude úplně nadšenej. I když celou situaci jsem mu vysvětlila a vcelku chápe, že to není moje vina. Hodný.^^ Proč mám rýmu na podzim i v zimě, když se otužuju? Co já z tý středně studený vody vlastně mám? Je to nepříjemný a rýmu mám obvykle stejně. I když... jak tak nad tím přemýšlím... že by šlo o celoroční rýmu? No fuj!

Kdo má rýmu? Put your hands up in the air!:D

Lajdaismus

23. listopadu 2015 v 20:51 | Karolína Kadl |  Daily
Ahoj!
řekla jsem si, že něco napíšu. Nápady létaly kolem mě..ale jak říkám, jenom kolem. :D Po tom, co jsem si ale všimla, že tenhle článek zahnal mou měsíční nepřítomnost, téma bylo jasné. LAJDÁCTVÍ!


Znáte to, že i když máte čas, vlastně čas nemáte? Protože jste ztroskotali někde mezi fcb a pohodlím domova? Hrůza! Vím, že mám málo času, ale i přesto si prostě sednu k fcb. Štve mě to! I když tam jsem víceméně kvůli jednomu člověku. Je naprosto sweet, ale o tom ten článek neni. Když se nad tím zamyslím, je to ztráta času. Pokud nevnímáme sociální stránku věci, protože je to pořád nejmíň časově náročný udržování vztahů s lidmi.
Sou.. Pak bych si taky dala facku za to, jak odkládám psaní deníku. Proč to dělám? Já nevim! Jak? Taky nevim!:D
Když nemám čas, jsem našvaná, že deník nemůžu napsat. Když na to čas mám, chci si jít spíš odpočinout, než psát záznamy jako povinnost. A pak když se zpětně koukám do deníku, zjišťuju, jak málo popsaných stránek tam je. A k tomu všechno to, co je tam napsáno, je popsaný opožděně, takže ty pocity nejsou.. 100%?

Achjo. Je tu někdo další, kdo projevuje nějak svoje lajdáctví? (Prosím, nenechte mě si myslet, že jsem největší lajdák! :D)

PS: obrázek zase hrozně souvisí, ale vypadá tak nasraně, že sem musel jít:DD

Čauky mňauky

26. října 2015 v 20:06 | Karolína Kadl |  tralala
Ahoj!

Kdy je nejvyšší čas říct sbohem? Myslím, že je to čas, kdy pocítíte tu změnu. Víte, že už to není to, co to bývalo, že něco je prostě jinak. Ano. Prostor se mění i čas a lidi. Kurňa! To je docela krutý, když se všechno mění. Ale víte co? Nic není ztraceno! Právě proto, že se všechno mění, nemůžete vědět, co vás potká. Říkám, že každý pozná, kdy je čas říct sbohem.

Obětovat neznamená být obětí

26. října 2015 v 19:45 | Karolína Kadl |  Daily
Ahoj! ..po miliardě let :D

Nevím, kde začít. Poslední dobou Od posledního článku se v mém životě hodně událo. Myslela jsem, že když nebudu psát sem, budu si zapisovat alespoň do deníku. HAHAHAHAHAHAHAHA

V září začaly tréninky florbalu. Konečně jsem si udělala licenci (nejnižší..hned, co jsem jí dostala, mi došlo, že vlastně na sebe nejsem pyšná, že chci víc:D no nic..) ale jsem oficiálně trenér.^^


Co ty jsi za kentaura?

16. září 2015 v 19:08 | Karolína Kadl |  tralala

Ahoj!
Článek na téma anonymita..uuu:D



Vzpomínám si, když jsem šla poprvé na střední a teta mi říkala, že je to nový začátek. Měla pravdu. A to nejenom s tím, že poznáte nové přátele, nové nepřátele, nové učitele, i nové poznatky. Bylo to také o tom, že nikdo Vás tam nezná (teda.. většina:D), a nikdo se tak nemusí dozvědět nic o tom, kdo jste byli dřív, co jste dělali a jak jste žili. Bylo to čistě na Vás. Mohli jste si i dát nějakou přezdívku (dobře, pokud máte přezdívku, kterou si vymyslíte vy sami, je to..divný:D) ale šlo to!:D Vy sami si však vytvoříte vlastní začátek nového života, života na střední.

Kolikrát si říkám, že bych ráda odjela.. Sbalila si kufry a odjela.. třeba do Narnie. Je mi to fuk, prostě kamkoliv, daleko od lidí, které znám (mám vás ráda:*). Nebylo by super jen tak se sbalit a odjet? (Není to řečnická otázka, a tak si i odpovím!^^) Bylo! Nemuselo by to být daleko.
Když jsem si řekla, že bych jen tak jela na chatu, kam jezdíme zřídka, došlo mi, jaká je to blbost. Proč? Protože musím zůstat v Ústí, kde mám určitý povinnosti (to zní, jak kdybych měla vlastní dítě, maláá :D:*). Ale i tak mi nikdo nevezme představu, že odjíždim pryč, někam, kde nikdo neřeší můj život, protože mě nezná (né že by mě lidi, co mě řeší, znali).



Zvláštní, že jsem to napsala.. protože mám svůj život ráda. I když momentálně jsem marod, a tak se z mého života stává boring-ismus, kdy vlastně jako bonus zjistíte, že každý člověk je nahraditelný a bez Vás se svět nezboří (Měl by, co?). Jo, celkem mě ta myšlenka deprimuje:D

A my jsme skončili!

12. září 2015 v 23:04 | Karolína Kadl |  Daily
Ahoj!


Dnes se v Ústí nad Labem konal Mattoni 1/2 Maraton, kde jsem se ocitla i já.. jako dobrovolník. Chtěla jsem se zúčastnit běhu, ale nakonec po mém neběhavém létě jsem tento nápad zavrhla a radši si šla pro ředitelskou pochvalu. :D
Při tomto závodu buď člověk pozná nové lidi, nebo se více skamarádí s těmi starými, najde spoustu hodných, fandících lidí a také zjistí, že lidi jsou naprostý kreténi (říkám to furt:D). Co je na Mattoni 1/2 Maratonu dál super? Ta sváča! Nemůžu za to, prostě jsem se na ty bagety těšila!^^

Nejsou nic extra, ale prostě bagety :3 . Každý z nás měl dostat balení, kde byly dvě bagety a jedna sušenka. Jenže ta krabice s dalšími balíčky tam tak ležela samotinká, skoro plná, opuštěná, že jsem si vzala potají (pšt) další balíček. Snídala jsem hodně energicky nekvalitní snídani, a tak jsem měla po příjezdu hned hlad. Využila jsem tedy první bagetu už ráno, kdy jsme čekali na zbytek příchozích. Druhá bageta ve mě skončila tehdy, když jsme dorazili na místo, kde jsme byli povětšinu zbylého dne. Třetí bageta vzala za své, když jsme měli pauzu a přece pak "nebude čas na sváču". Zbývala mi poslední bageta, ale už to bylo vcelku jedno. Celou naší skupinu jsem přesvědčila o tom, jaký jsem nenažranec. Po nějaké době jsem už i vzdala svojí obhajobu. :(:D
Přišla učitelka.. jestli nechcem bagety. Nevěděla, co s nima. Můj kámoš jí řekl, ať se jde zeptat mě-_-:D Já byla narvaná z předešlé porce, ale učitelka potřebovala moji pomoc, a tak mi do batohu spadla další bageta.
Když jsme k večeru měli 30minutovou pauzu, všichni se rozhodli posvačit. Tak jsem se k nim přidala. Zvláštní, došlo mi, že bych totiž mohla posvačit s každým z nich. To byl konec mé 4. bagety. Jenže né můj úplný konec. Cítila jsem, že stále v batohu něco mám, a přestože jsem byla nacpaná, chtěla jsem do sebe něco nacpat dál. Kamarádka mi doporučila sušenku, a tak jsem spořádala i sušenku. Byla dobrá.
Po celé akci jsme jeli domů, kde mi mamka chtěla vecpat těstoviny. Jenže já neměla hlad! Byla jsem pořád plná. Hodně pozdě večer jsem už ale hlad měla, a tak jsem si došla pro poslední, pátou bagetu.

Zvláštní, protože poslední dobou jsem měla celkem problém jíst. Nějak se mi do jídla nechtělo a musela jsem se nutit. Přemluvil mě hlad a nebo strach, že hlad mít budu. No.. divný, jak se to obrátilo:D Ale radši mám tu nežravou Karolínu:( Chci být jako Ashton Kutcher (ne, nevěděla bych, jak se jmenuje, kdybych si to nepřečetla v názvu videa:D) v reklamě na Orbit, kdy říká pizze ne. Come oon. Vážně řekl "ne" pizze? Jak?:O

PS: Omlouvám se za milionkrát použité slovo "bageta" v tomto článku, ale chtěla jsem poukázat na důležitost toho slova. :))))))

Pravidelnost? co to je?

7. září 2015 v 14:22 | Karolína Kadl |  Daily
Ahoj!
Dost jsem tu teď nebyla, alee.. mám pro to důvod:D Ty články by za nic moc nestály, asi mi dochází humor :'( Teď vážně. Přesně, co jsem tušila, začla škola a já nestíhám (neříkám, že bych nestíhala úplně, bude hůř že jo, ale nestíhám ve svém volném čase psát ještě něco na blog) Z toho vyplívá, že sem budu přispívat jen občas, pokud to umožní čas i můj nesuchý humor. Ale pokud byste chtěli číst i "suchárny", no problemo:D Jedinou překážkou by pak byl ten čas no.
Sou.. jdu si vypít mátový čaj, na který jsem se těšila po celý čas školy.
Čauky mňauky, nezlobte! (nejste dinosauři^^)


Loučení

21. srpna 2015 v 22:37 | Karolína Kadl
Ahoj!
Zítra odjíždím na soustředění a přiznávám, že se neskutečně moc těším. Ovšem mám taky trochu strach, jaké to bude a jak mi trénování po 2 měsících půjde:(:) Ale věřím, že to s parťákem zvládnem na jedničku.

Dnes jsem byla se svým přítelem venku na procházce. A prostě.. nemám ráda loučení (Je to trapná chvilka, člověk myslí na to, jak dlouho ostatní neuvidí a tak.. nic pěknýho). Odjíždím jenom na týden, ale i tak je loučení fujky.


Aby tenhle článek nebyl úplně o ničem, zahrnu další téma. Slaďárny a "sladký" chování.
Asi nejsem takový romantik, jak jsem si myslela. Právěže naopak. Jsem ráda, že si na mě někdo vzpomene, překvapí mě apod. Ale nejsem na takový ty cukrovaný řečičky.. Můj brácha má přítelkyni (už dlouho) a cukrujou pořád. Vidí se každý den a když se nevidí, tak si píšou... a nebo volaj. Kdo má ale poslouchat ty sračky? ,,Pa, miluju tě, pa, pusu" Ne, prostě mi to hezký nepřipadá, je mi z toho akorát blivno.:/:D

Nějací další neromantici?:D Nebo alespoň lidi, kteří se neradi loučí?:D

PS: mějte se tu týden pěkně, možná, že něco napíšu přes tablet..ale uvidíme:D

Kam dál